CZK EUR

Historie aromaterapie a parfumerie

Od nepaměti je „parfém“ synonymem bohatství, kultury a civilizace a práce parfuméra byla vždy přirovnávána k práci lékaře, léčitele nebo kněze; aromatické látky starověkých mistrů parfumérů měly totiž často i léčivé účinky. Parfuméři z Arábie, Izraele a Egypta se kromě míchání parfémů zabývali také výrobou kadidel, vonných tyčinek, přísad do koupelí, mastiček, balzámů a kosmetických přípravků, které byly považovány za prostředky sloužící nejen k potěšení, ale také k léčbě.

V jakémkoli tradičním lékopisu najdeme přímé odkazy na léčebné účinky aromatických látek.

Zvyk potírat tělo aromatickými oleji sahá do doby více než dva tisíce let před naším letopočtem. I v Bibli můžeme nalézt zmínky o používání esenciálních olejů jak pro terapeutické, tak pro rituální účely. Starodávný a také velmi známý zvyk vykuřování kadidlem v kostelích (symbolika spojovaná s očištěním) napomáhá uvolnění, navozuje meditaci a prostřednictvím modlitby usnadňuje komunikaci s duchovním světem.

Za skutečné zakladatele aromaterapie jsou považováni staří Egypťané, kteří používali širokou škálu aromatických látek jak během náboženských obřadů či okultních rituálů, tak při běžných léčebných procedurách, jako jsou koupele, masáže atd. Důkazem toho je fakt, že nejstarším známým postupem k přípravě parfému je hieroglyfický zápis starý čtyři tisíce let.
Velmi známé jsou také aromatické přípravky Egypťanů, které používali při složitých technikách balzamování.
„Kultura vůní“ byla Egypťany předána Řekům, u kterých prosperovala vlastně první parfumérská výroba, o kterém se nám dochovaly zprávy.
V Itálii najdeme první důkazy o používání parfémů a esencí u etruské civilizace. Má se za to, že ke skutečnému rozšíření používání vonných esencí a parfémů na tomto poloostrově došlo až se styky mezi antickou řeckou a římskou civilizací.
Používání parfémů bylo také velmi rozšířené již v republikánském období u starých Římanů, kteří je považovali za nezbytnou součást nejen věhlasných veřejných koupelí, ale používali je dokonce při přípravě jídel a nápojů. Traduje se, že za vlády císařů se dokonce stalo zlozvykem přehnané používání parfémů. Samozřejmě to tedy byli Římané, kteří se zasloužili o rozšíření používání vonných látek ve velkém měřítku (esenciálních olejů, mastí atd.) v celé Evropě, což nepochybně dokládá jedno písemné svědectví z Velké Británie.

Křesťanství se naopak po velmi dlouhou dobu stavělo velice negativně k jakémukoliv používání parfémů při osobní hygieně..
Ve 12. století s sebou Křižáci přivezli do vlasti nejen vonné esence, ale také prastaré orientální parfumérské umění včetně vzácného „tajemství destilace“: jedná se o rafinovanou techniku přenášení výtažků a uchovávání koncentrovaných esenciálních olejů (která byla později díky alchymii zdokonalena o destilaci s použitím alkoholu). 
A tak po několika staletích, kdy parfémy upadly v zapomnění, se začaly znovu objevovat ve společnosti jako zdroj potěšení a symbol elegance. I když teprve až v období renesance znovu dosáhly úrovně obliby z doby římské, a právě v renesančním období se italští výrobci parfémů proslavili po celém světě. V této době napsal Leonardo da Vinci pojednání O moderních technikách vstřebávání a luhování“.
Ve Francii zavedla módu parfémů Kateřina Medicejská a později se za vlády Napoleona I. tato země stala klasickým představitelem moderního parfumérského průmyslu (především pak město Grasse, kterému se říkalo „La cité des parfums“).

Florencie a Benátky byly v Evropě nejdůležitějšími centry výroby parfémů až do konce 18. století, kdy „parfumérské umění“ v Itálii rychle upadlo.

Na počátku 19. století se v Německu začíná s velkým úspěchem prosazovat používání kolínské vody, kterou připravil jeden italský výrobce parfémů a která byla vyrobena z italských surovin.

Arabové si během období nájezdů odvezli z Dálného východu velké množství mnoha druhů koření jako např. skořici, santalové dřevo, muškátový oříšek, myrhu, hřebíček atd., které také používali při výrobě parfémů a v lékařství (kde byli skutečně uznávanými mistry). Mezi nimi můžeme připomenout Avicennu, arabského lékaře a učence žijícího na přelomu prvního tisíciletí, který kromě knihy, kterou celou věnoval růži (nejoblíbenější květině islámu), vynalezl chladicí spirálu nezbytnou k  destilaci.

V Číně se již tisíce let používají esenciální oleje k úlevě při duševních poruchách a k léčbě mnoha různých zánětů, často v kombinaci s akupunkturou.

V této stručné historii parfémů se nyní dostáváme až do současnosti, kdy musíme především konstatovat, že dnes lidé používají více vonných látek než kdykoli jindy v minulosti. Většina těchto látek je vyráběna uměle a jejich používání je v současné době tak rozsáhlé, že nemá v předchozích epochách obdoby. 

Toto enormní rozšíření parfémů ve 20. století bylo umožněno neuvěřitelným rozmachem organické chemie.

Není divu, že se v posledních desetiletích velmi rozšířilo používání esenciálních olejů a povědomí o nich; návrat aromaterapie je toho nevyvratitelným důkazem. 

Starší články v kategorii

Vložit komentář

Jméno
Email ( email není zveřejněn )
Váš příspěvek   ( Fotky můžete vložit po odeslání příspěvku. )
opiště kód
antispam
     Více informací
Rychlý kontakt
  • Tel.: +420 607 567 767
  • Email: info@aromaticus.cz
Přejete si zasílat novinky mailem ?
Doprava, platba
  • Možnosti dopravy
  • Balík do ruky
  • Balík na poštu
  • Osobní převzetí
  • Možnosti platby
  • Převodem
  • Hotově
Copyright © www.aromaticus.cz, provozováno na systému tvorba e-shopu a pronájem e-shopu Shop5.cz

© www.aromaticus.cz

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie.   Další informace